Životopis
od zrození jara v krajině rybníků, mlh nad rákosím a trati 197
vedoucí do kopců
putoval jsem do západu slunce
zmuchlaných, zpěněných večerů na šestkrát
abych se pořádně rozezpíval, abych hlas mohl zase ztišit
zapadlý mezi stovkou věží do lůna čajoven
zapadlý do lůna
abych pak vyšel zas s tím novým životem
brázdami podzimu do kraje jeřabin
kde chtěl bych jednou konečně
vztyčit svůj smírčí kříž
prokletý dálkami
obzory, za něž jsem byl šel
a kam se znovu nepodívám
pitomou nemocí
která je bez konce
prokletý věčnou láskou slov
která je za slovy
zde chtěl bych jednou konečně
vztyčit svůj smírčí kříž
dokud ten kámen nesvalím
nahoře v zatáčce do mělkého hrobu
dokud tam ve mně
tlačit mi bude na jazyk
neboj se, že se ztratím
anebo umlknu
tvůj
maeror
(16.6.2005)