Smrt
(Kenneth Patchen - Vědí mrtví kolik uhodilo?)
Ten starej chlápek postavil sklenici s pivem.
Kamaráde, řek mi,
(A ke stolu, kde jsme seděli, přišla nějaká holka
a škemrala, ať jí prokristaboha objednáme frťana.)
kamaráde, teďkon ti povím něco,
co ještě jaktěživo nikdo neslyšel.
(A holka řekla: na dnešní večír nic nemám,
co kdybysme spolu zašli k tobě, co ty na to?)
Teďkon ti povím o tom, jak se má máti
setkala s pánembohem.
(A já té holce zašeptal: nemám kvartýr,
no ale možná...)
Máti vystoupila na nejvyšší vršek na světě
a on se objevil v tu ránu u ní a řek jí
Tak ty jsi konečně přišla domů.
(Co možná?
No, že bych tu třeba zůstal a povídal si s tebou.)
Moje máti se dala do breku a pánbůh
ji vzal do svý náruče.
(O čem?
Hm, jen tak, povídali bysme si... něco se najde.)
Vykládala, že to bylo, jako když jí mlha zarouškuje obličej,
a světlo bylo všude a líbeznej hlas jí říkal
Teď můžeš přestat brečet.
(O čem si tak můžem povídat, aby nám to vydrželo
na celou noc?
A já řek, že to teda nevím.)
Teď můžeš přestat brečet.