Tři miniatury
SCHODY
Byl jeden schod. Býval mladý a rovný. A pak! Oni ho ošlapali! Chřadl a ubýval všem před očima. Ztrácel sílu a přestával se bránit. Ostatní schody se mu smály a říkaly - podívejte, to je pěkný ošlapek! A samy se chovaly jako by byly schody do nebe. Občas si na něho i vyšláply! Až jednoho dne přišli řemeslníci a všechny schody strhli. Místo nich postavili výtah. Výtah je spokojený. Je sám a nikdo se mu nesměje. A tak se pomalu začíná pěkně vytahovat.
STUDNA
Existovala hluboká studna, která byla příšerně pyšná. Když už toho měli všichni dost, rozhodli se, že se jí zbaví. Odvedli její spodní vodu a říkali si - to bude klid. Ale studna se ozvala, že je pořád studnou, i když vysušenou. Vzali proto kameny a hlínu, a studnu zasypali. A studna zase, že je studnou, i když vysušenou a zasypanou. Vyhodili ji do povětří. A ona se jen smála, že je studnou vysušenou, zasypanou a nakonec vyhozenou do povětří. A jak na to byla pyšná! Tak ji ponechali jejímu osudu. Přece se s ní nebudou hádat.
TOTÁLNÍ VÝPOVĚĎ O KVĚTNU
Pankrác se probudil. Protáhl se, a vtom si uvědomil: "Jako spořádaná čtvrť se nemám co protahovat. Jsem slušně vychován." "A navíc - neměl bych být pořádně ledový?! Ale kde jsou ti zbylí dva muži?" zeptal se sám sebe znepokojeně, a už vůbec nebyl ledový, spíše se rozehříval a rozpaloval. Ti dva nepřišli. Byl osamělý a značně kyselý. A tak se 12. května v jedné nejmenované pražské čtvrti přihodilo, že si zelená okurka řekla: "Všechno je jinak!"
(31.5.1995)