Muž na inzerát
Nemám ve zvyku zvát si do bytu cizí muže. A ještě k tomu takové, které jsem předtím v životě neviděla. Jenomže ne nadarmo se říká, že nikdy se nemá říkat nikdy. Ve skutečnosti to bylo jednoduché.
Zazvonil zvonek, já otevřela - neříkám, že jsem nebyla trochu nervózní - a on vešel. Normálně. Úplně normálně vešel, vůbec nezaváhal, vůbec ho nezarazil práh neznámého bytu, nic takového. Boty si zul ještě před dveřmi, a tak první, čeho jsem si všimla, byly jeho hnědé ponožky vyspravené na pravém palci o chlup tmavší nití. Tak mne to překvapilo, že jsem se málem rozesmála, ale cuknutí koutků jsem rychle schovala do pozdravu. Najednou jsem byla klidná, tak klidná, že jsem se mu dokázala při tom pozdravu podívat do očí, a to prosím jen díky obnošené ponožce. Martina - moje nejlepší kamarádka - má možná pravdu, když říká, že jsem praštěná.
Pozvala jsem muže dál, a hnědé ponožky zapleskaly po parketách. Okamžitě jsem se omluvila a nabídla mu bačkory, ale ty dva metry zpoceného ťapkání stačily k tomu, že jsem začala cítit mírnou převahu. Jenže on mi to vzápětí vrátil tím, že navzdory mým námitkám vlezl ihned do každého pokoje, dokonce i do ložnice. Předpokládala jsem, že tam možná skončíme, takže jsem ustlala, nicméně jeho neodbytná rychlost mne trochu šokovala. Jistě, nemá cenu se tvářit, že nevíme, proč je tady, ale snad by taky trochu mohl respektovat moje soukromí.
A pak jsem mu to zase odpustila, když mi u kafe začal sám od sebe poodhalovat různá zákoutí jeho neobvyklého povolání. Přiznávám se ale dopředu, že víc než poslouchání jeho zpovědi jsem se věnovala přemýšlení o něm. Fascinoval mne. Uchvacoval mne ten rozpor mezi jeho všedním zevnějškem - i s tou ponožkou, srkáním kafe a lehkým závanem opocení - a způsobem, jakým mluvil o své práci.
Takže co vím? Chce to mít šikovné ruce. Šikovné ruce jsou základ. A pak už je to pouze o tom, co lidé chtějí vidět, a co jim vidět umožníte. Žádná kouzla, jen změna úhlu pohledu. Otázka nasvícení. Iluze neviditelnosti. Pohybem ruky se obnažíte světu, druhým se pak před světem skryjete. Triviální.
Nakonec jsme se do té ložnice ani nedostali, stačilo mu asi, že do ní nakouknul - seděli jsme u stolu v kuchyni a dohadovali se o ceně. Také bych chtěla umět schovat se světu, uniknout z dosahu zvědavých očí, jen ať se sousedky dohadují, jak to mám doma zařízené, co dělám, kde se ráda miluji - jenže peněz zrovna taky moc nemám, takže jsme skončili s tím, že se ještě ozvu. To stlaní jsem si taky mohla ušetřit.
Asi jsem opravdu praštěná. Nechala jsem ho odejít, i když jsem už věděla, že mu zase zavolám. Nemám ve zvyku zvát si do bytu cizí muže, ale tomuhle stačilo dvacet minut, abych cítila, jak moc ho potřebuji. Hned zítra se mu ozvu. Těším se na něj. Těším se na jeho ruce. Těším se, že mi pomůže ukrýt se před světem. V ložnici i jinde.
Určitě to zvládne bez problémů. Určitě si to všechno dobře spočítal a změřil, teď už jde jen o tu montáž. A já mu věřím - je to přece jen zkušený žaluzionista.
(28.11.2005)