Země pro M´Graworan
Bylo to v úzké uličce.
Marně mne kdekdo poučoval
Abych se netoulal za ztmavených nocí
Kdy rozmělněné zvony zpívati nechtějí
A otisky dlaní zmizí s časem
Který již navždy nevyvál
Kráčel po ošlapaných schodech
A já si myslel, že je to tulák anebo opilec -
Ale on
On scházel dolů jako požehnaný
Když po schodech kráčí od kostelních vrat
Nežli si stoupne stranou
Do věčného stínu
Mumlal si, že není daleko
Do země pro M'Graworan
Anebo do nikam.
A já jsem pochopil
Že jednou budu muset umřít
Protože nic
Nic není dost zlé
Je možná ta země na draka
Ale je těžké říci, bez čeho se lze obejít
Když mlhavě svítá
A cizinec proti vám
Rameny muchlá
Zrcadlový chrám
Možná, že v průzračnosti vzduchu
I vzdálená zem je na dosah
Postál jsem chvíli a ticho mohlo začít
Společně s nenávistí, že také on tě znal.
Než on mi řekl -
Bráško!
A z jeho úst cítil jsem
Vůni tvých vlasů
Když vichr je bere a vyvrací tím loukotě mých sil
Na stezkách vypůjčených.
Ty jsi to nevěděla?
Potkal jsem
A našel jsem sám sebe
V napadané noci
Mumlal si, že není daleko
Do země pro M'Graworan
Anebo do nikam.
A pak jsem pochopil
Že jednou budu muset umřít
Protože nic
Nic není dost zlé
Všechno, co bylo
Nemělo jméno
Jen ta má soukromá země...
(16.3.1996)