Stará zimoviště
Voda crčí z rezavého okapu
A já věru nevím
Proč všechno nové
Proč je věčně stejné
Vítr a předjarní tání -
Dvě cesty vedoucí do země osamění.
Snad abych vykročil
Ze starých zimovišť
Totiž -
Lidské nebe neleží na konci světa
A malí bozi nežijí
Pohozeni k nohám
Musíš se jenom naučit
Že zvláštně blízko mám
K plachosti pohledů
Nechceš přec zmoknout
A mít stále stejné oči
Pro nikoho
(16.3.1996)