První ráno toho dne
Volné šaty jí vlály ve větru.
Nevím
Co byla zač
Ale věř mi, že jsem ji byl znal
Dobré ráno!
Políbil jí rozpuknutý den
A ona se od něj neodtáhla
Svírala dlaně
Které byly prázdné
A hledala roztřesené cosi
Zapadlé do penízků kvetoucích u cesty
Nádech a výdech.
Jako pomalu vyzpívaný žalm
Od sebe odhodila ten hanebný dluh
A začala se hořce smát
do ražené mince oblohy
Neboť uvěřila
Že život
Že život je katedrála
(15.3.1996)