U konce výletu
Jakoby mělo být dnes naposledy
Dává si tupé slunce záležet
Aby mne pečlivě rozsekalo na sedmnáct proužků
Skrz síto větrolamů
Jakoby naposled
Ten kraj, kde chtěl bych tolik žít
Pozvedá stráně od rozlitých vod
A přitom nemá sílu
Aby mne vyvrhl
Jakoby naposled
Vracím se domů na konci toho dne
Údolím, kde autobus topí se hluboko ve stínech javorů
A mezi těmi kopci
Které hrozí mne zavalit
Vzpomínkou na moje dávné sny
Jakoby naposled
Ten kraj, kde chtěl bych tolik žít
- Čistě jen proto, že není jiné zbytí -
Otvírá náruč uzounké silnici
Po níž se zvolna šineme pryč od západu slunce
Záplaty tmavých lesů
Dopředu znavených vidinou dlouhé zimy
Jen krčí rameny tím tichým šílenstvím
(12.12.2004)