Silnice od Tábora
Včera se měsíc propadl mokrými mraky
A teď přes ostrý vzduch veškeré barvy derou se do očí
Ve smutné harmonii
Půl lánu uschlé kukuřice vzdalo se podzimu
A vítr zlostně syká, jak píchá ho ta stráň
Do kopce od Kámene
Alejí žlutých bříz a mezi těmi poli
Jenom tak hozenými nazdařbůh po kraji
Autobus drtí mojí chuť
Na chvíli mlčky stát
Naposled teplé slunce proseté na mozaice listí
Dopadá na mou tvář
V protáhlé zatáčce
Do kopce bez touhy tlačím se tiše k domovu
Abych tam přivítal jak sluší se a patří
Ten nový život
Který je před námi
V podzimní krajině
Najednou všechno, co bych chtěl
Zůstalo zaklíněno vzadu
(24.10.2004)