Sen o starém majáku
Když už jsem téměř spal
V bezešvé tmě na lomu noci
Ve strachu ze zimy, že padl listopad
Přišel jsi ke mně po letech
A já se rozvzpomněl
Přes násep staré železnice
Podzimním listím
Větvemi trnky daleko
Daleko přes zaoraná pole a napříč přes vítr
Dral jsem se omámen
A brečel bezmocí
Na druhé straně rozpadlého valu
Nebe mne opět vyplivlo
V pokoji majáku na modrých tapetách
Přes změť všech hodin
Přes všechno marné zaklínání
Láteřím zase na osud:
Kdyby tak aspoň paměť chtěla mne nechat dožít tam
Kde byl bych jako doma
Až usneš vedle mne
To, co se ve mně stáhlo
Do rána budu rozplétat
(7.11.2004)