Začátek cesty
"Odešel jsem nadlouho.
Vrátil jsem se, abych odešel."
René Char
Vyšli jsme spolu - on a já - vyšli jsme spolu, ale jako bych šel sám. Dojít jsem chtěl až na úpatí Vogéz - a kam chtěl dojít on, jsem nikdy nezjistil.
Vyšli jsme spolu, on a já, vyšli jsme spolu, dojít jsem chtěl až na úpatí Vogéz, někam tam, kde za mírnými kopci dozrává plané víno, kde rostou staré jabloně na závětrných stranách hor, někam tam, kde za soumraku leží dlouhý stín. Vyšli jsme spolu svázáni.
Cesta nás vedla klikatou alejí, byl nízký tlak a mne bolela hlava, nazítří pršelo. Šel jsem, šli jsme, on a já, tenkrát tak pomalu, asi jsme zabloudili.
Vyšli jsme spolu, on a já, vyšli jsme daleko a dávno, pro tu pouť za jménem, za místem, které je prázdné vzpomínkami, vyšli jsme spolu, a dál je bílá tma.
Na lesní křižovatce, na místě sevřeném do klenby starých javorů jsme měli rozhodnout, kudy se dát dál.
Já dojít chtěl až na úpatí Vogéz, a kam chtěl dojít on, jsem nikdy nezjistil.
Nakonec - z obavy před roztržkou - sešli jsme z cesty a pomalu pustili se do lesů nad řekou.
Tou samou cestou šli jsme několikrát, tou samou cestou, výhní léta, přes bludný kořen spolubytí, přes nízké břehy tichých proudů, přes půlnoc, přes sebe, do nitra Vogéz, daleko.
Zpíval jsem k zemi píseň neklidu, hlas se mi chvěl, dojít jsem chtěl až na úpatí Vogéz, nikde jsem nebyl doma, a on se bál. Vyšli jsme spolu, on a já, vyšli jsme spolu ze země.