Návrat
Šli jsme tou cestou spolu kdysi, to ještě jistě vím. Jenom ty další vzpomínky jsou divně zastřené, pocity, slova, a všechno mezi námi, na co jsme mysleli, čemu se smáli, a o čem mluvili.
Dnes mlčky cítím, když sám jdu domů, že něco za mnou chybí.
Fouká tu vítr. Na téhle cestě po francouzské straně teskně mne stíhá podivným nápěvem, kterému nerozumím, a který přece znám - vracím se domů, a nikam nespěchám - on kdyby čekal za první zatáčkou, asi bych nedošel.
Zdá se mi dlouhá noc, kdoví kde zůstanu, na cestě fouká vítr, jdu ztěžka pomalu, a něco mi zle chybí.
Šli jsme tou cestou spolu - kdysi - to ještě jistě vím.
Jenom ty další vzpomínky jsou divně zastřené, pocity, slova, a všechno mezi námi, o čem jsme mysleli, že bude napořád.
Poznal jsem mírné kopce, o kterých se mi zdávalo.
Teď sešel jsem, a v mysli nic, anebo nic, co by snad stálo za řeč.
Kdo ví, jak jen mi tehdy bylo: Hrozně jsem sešel, několik let, z té cesty dolů.
Zůstal jsem viset v prostoru bez cíle.