Grand Bailon
"Bylo tedy ticho, ticho tam nahoře v pohoří."
Paul Celan
Ta noc již skončila, co jsem ji uzamkl u Bailon v serpentinách. Zůstala prázdná vzpomínka na nízký horizont visící v deltě tmy, kde jsem se tajně potkal opřený o javor.
Voněla prudce tráva, a on tam nikde nebyl, jen kdosi se z noční směny vracel průsmykem s vrzavým kolem unaveně, jako by končil svět.
Ticho mi řvalo do týla, a já jsem hledal vrstevnice barev, ztracený horizont v těch tmách, které tam na mne padly, s věčností, u Bailon v serpentinách.
Mohu si za prokletí sám, protože já to uviděl, a já tam stál a seděl v kataraktech tmy, kdy přikázání neplatí, a jenom horník unavený z noční ze sebe těžce pudil dech, z těch jeho zasviněných plic, než se vše zlomilo.
Svítalo. Konečně svítalo, těžce a do mlhy, pomalu do mlhy skrojené slunce kudličkou na chleba, a tolik lásky v něm, jak já bych nesvedl.
Ta noc již skončila, co jsem ji uviděl u Bailon v serpentinách, a nyní proto musím zpět, i když tu zůstanu.