≈ maeror poezie - Vogézy daleko

Seděl jsem na úbočí Vogéz. Jeho hlavu, jeho těžkou hlavu mlčky jsem složil do trávy.

Zůstala tam, vlídná a plná odpuštění, dokud se mi neztratila z očí, jak jsem se snažil dívat vně, a - doufám - rovnou navždy.