Pohled pro tebe
Jsem kdesi v dálce
Kde skála padá do moře
A vybělené oblázky
Obřadně obětuji vodě
Počítám
- čtyři - pět - šest - sedm -
Jak poskakují na hladině
Nežli se smeknou po vlně
A do tmy
A do ticha zapadnou
Téměř jak slova
Jenomže slova jsem svázal motouzkem
A zvukem tvého jména
Zimou se třesu v dubové aleji
A noc je splavná řeka
V rákosí v ohybu
Pomalu schraňuje své první utopence -
Hodil jsem větev do proudu
Ale některému z nich
Se vpletla do vlasů
Stařičký drozd
(bůhví proč ještě nespí)
Motá se v měsíci
V tenatech rozptýlené běli
A já to cítím s ním
Že křídla mají strach
Ty zase tančíš na jehlách
Za přehradou plamenů
Signálních vykovaných ohňů
Dřímota zesvětlá
A cosi náhle bolí jak obnažený nerv
Za sebou slyším slova
A v nich je schován hlas -
Možná nic zvláštního
Jenže v těch místech
Nebylo nikdy nic
Kolem se šíří čas
Objímám ozvěnu
Ale ta je jenom dým
Houstnoucí v zorničkách -
Tam dole na hřbitůvku
Čadí dvě věčné petrolejky
Jsem kdesi v dálce
Schovaný za smutkem
Z nějž vyhřeznou jen slova
A přesto dovolím si žádat:
Prosím tě, neplač...
A nebo třeba plač!
Třeba se převtělím
Na dotek tiché dlaně
Zimou se třesu v dubové aleji
Rozřezán myriádou stínů
Jsi kdesi daleko
- světelnou vteřinu -
A tak si krátím chvíli:
Zatínám pohled do žuly
Pomalu
Jako déšť trpělivě -
Za milion let
Kousek se udrolí
Vím
I nebe to vzdalo
(28.2.1998)