maeror poezie

Vaše souřadnice: maeror.net > maeror poezie > Světla na obzoru >

Studený dech

Ten neslýchaný vítr
Který mnou provál
Zamrazil cestu přes řeku
Hřejivý oheň z letorostů révy
Probudil uvnitř dřeň

Tušil jsem, kudy se mám dát
- A když se otočíme
že zamrzne svět -
Tušil jsem, kudy se mám dát
Než vítr pohnul dnem
A zase nevím nic

Kdykoli vyjdu ven
Ten slabý útek zesílí
když zachytím se okraje
Kdykoli vyjdu ven
Uslyším vítr s tříští ticha
Jenomže tentokrát
Bude to můj dech

Tuším jen, kudy se mám dát
- Až probudí se svět
bude to pouze tím, že otevřeme oči -
Tuším jen, kudy se mám dát
Až projdu větrem
Vypálím na dřeň mráz

Spolu se poté pokloníme
Laskavému jaru

(1.12.1999)

≈ zaznamenává maeror
[maeror od r. 1994]