Hlas našich dechů
Když vidím jasným zrakem
Který je jako dotek klidu
Na modrá podlaží všech tichých snů
Jsem každou chvílí přesvědčen
Že také ticho dýchá
Obzor je
Tak jako jazyk nemocného
Potažen javorovým listím
Posedlým podzimem
A zpoza rákosových stěn
- Těch bledých rohoží na březích rybníků -
Tázavě vykukuje
Tvá horce nahá tvář
Z mozaiky kamínků a peří šedých hus
Za svíčkou
Stařičkým stolkem z třešňového dřeva
Zkouším se před ní schovat
Do lístků čaje, knih a říkání
Zkouším se schovat
A přitom nevím proč -
Vždyť ze mě vyhřezává
Ta vstřícně něžná dlaň
Svrbící neznámem
Když oči zavírám
Topím se tmou a plamenem
Dokud si nejsem jist
Pupeční šňůrou dechu
Který je kdesi v nás
Jedině tam
Za hrází vzduchu a pernatých skvrn duhy
Spočívá tajemství
Pro které odhodlaně bdím
A o němž se mi zdává -
Protože rytmem bubínků
Pohanskou zkušeností
Jsem viněn ze samot
Protože nikdo z nás
Nemůže dohlédnout
Do nitra plamene
Tvůj dech je s kuropěním klidný
(21.9.1998)