Blankytný dech
Prožívám smutek
(Smutek je také štěstí) -
Ze strání pod lesy
Společně s bílým oparem a dechem rozorané země
Pomalu k slunci stoupají
Vteřiny blankytného dechu
Břidličně šedou hrudku jílu
Rozmělním mezi bříšky prstů
Když hledám uvnitř zrnko času -
Kamínek s ostře roztřepenou hranou
- Protože ten je uvnitř vždy -
O níž se nechtíc poraním
Potom ho tajně uschovám
Do semklé rakve dlaní
A později ho pohodím
Lhostejně do trávy
Jelikož tam je doma
Brodím se listnou závějí
- Bázlivý neplavec na všetečné pouti -
A stejně tak, jak chutnám dosud trpké trnky
- Svíravé, ale přec s nadějí
Že aspoň jednu jedinou
Ozářil poživačný mráz -
Požehnám všechno netesaným slovem
Přisprostle přivlastním
Znásilním obrazy
Abych je zachoval
Prožívám němé štěstí
Vdechuji chlad a vydechuji saze
Blankytně modrý dech
K tobě se otáčím
Mám na jazyku déšť
Zraním se o kámen
A slovy dřu svou tvář
Abych se očistil
Anebo umrtvil -
Vysypu urnu dlaní
Pod nohy do trávy
Jelikož zde jsem doma
(23.9.1998)