Nikdo vedle tebe
Seděl jsem na kopci
A v dáli vyšel z přesypů.
Ptal se mne cestou čísi hlas:
"Kam jdete, princi?
Za žebráky, co vás naučili pít?"
Vidím tě v mozaice kamínků -
Chtělas' mne odvést a zastřelit
Plamínkem zapalovače
Ve společné tmě
Až dají mi bílé plátno na vzpomínky
Míšeňský porcelán zulámaných oušek
A jako pár splátek za rozmar přebytky katastrof
Hořící vzducholodě
Poté tě znovu uvidím
(25.7.1996)