Ante portas
Bylo v nás
Bylo již všechno napůl umrtvené
Jak palčivým sluncem rozpředená nitka
Za hlasy dal se postřehnout
ten obyčejný stín
Vypálen jako lužní les
A plevelem dosud nezarostlý
Svrhl jsem planoucí mince okolíků
do prázdna slepé uličky
do křiku racků
A nic
Pak říci se nedá slovo.
Vyslovit
Kráčel jsem po trati
vyjetým úvozem
Jak poslední dědic hledající řád
Či ortel v písni potoků tajících ostrou trávou
A stejně
Stejně osamělý
Zůstal jsem stát
již napůl zasvěcený
opilý živou vodou
na víčkách mrtvého
A nic
Ve slepé uličce vykřičen z úzkostí
smýkaných po dláždění světa
Zůstal jsem stát
Dál nebe bude modré...
(28.4.1996)