Otevřený dopis
Nezlob se, sestřičko
Má drahá neznámá
Pro moje mlčení
Jen trochu jsem se zakoukal skrz chladný ostrý vzduch
Přes moře zpátky na fragmenty mládí
Na slepou mozaiku, ze které pokaždé slunovrat pár hrstí ubere
Aniž by se ptal
Nezlob se
Vždyť já vím, že dál
Musím se venku trmácet s desítkami křídel ze zajetí zim
Že musím vydat se po cestě k domovu, kterou jim závidím
Ač o nic méně rád zas šel bych opačně
Z jasného slunce zde dole na zemi je jenom dlouhý stín
Vklíněný oknem do pokoje
Smutného majáku
(1.4.2005)