Ránem, než ruce řece podám
Jen vítr cuchá telefonní dráty
Já, já - ve všem jsem já -
Tak proč zas třetí osoba?
Vyndavám sluchátko z vidlice a -
Zlé morytáty...
Telefonní seznamy i staré třídní knihy
Za minci někdo rozprodá
Ránem
Než ruce řece podám
K posteli sladké víno a štůsek nepopsaných listů
Které tebe mi přitáhnou jak zvětšovací skla.
Blázínku
Sen skončil
A ty jsi po něm vdovou.
Sněhová vločka rozteklá
Ránem
Než ruce řece podám
Statně si rázuji na cestě do nikam
A učím se bát chvíle
Kterou jsem navždy promeškal.
Blázínku
Telefon vyvěšený, zemřeli všichni -
Plačící klaun i moudrý aksakal
Ránem
Než ruce řece podám
S nehříšnou myšlenkou
S jařmem těch odhodlání
S rozmarem barevného deště
S krajinou obtěžkaných dlaní
S babylónem hlasů kroužkovaných ptáků -
Nežil jsem cizí život nadarmo
V tvé řece za svítání
Jen hloupý sebeklam mé víry
Zradil mě, srazil a proklál do purpuru.
Nejsem Paul Tibbets
A nejsem ani bůh
A nejsem sám sobě nahlížením vzhůru
Ránem
Než ruce řece podám
Bolest je strach
A strach je z bezbolesti
Z nápěvu pískaného ze svahů všech hor.
Z pálených smokvoní, opuštěných dvorků, studených předsíní
Z jezera pod strání sykomor
Ránem
Než ruce řece podám
Průzračná mléčná voda
Duhový bazar
Žíznící oči
Hranice pozdě zapálená.
Řeka nás oddá s vlastním snem
Blázínku
Na cestě do nikam -
Jsi vdova, a přece moje žena
Která mi volá
Zlé zprávy
Nad ránem
S nehříšnou myšlenkou
S jařmem těch odhodlání
S rozmarem barevného deště
S krajinou obtěžkaných dlaní
S babylónem hlasů kroužkovaných ptáků -
Nežil jsem cizí život
Nadarmo...
(17.12.1995)