Návrat Venuše
Po bílé omítce se mihly šedé stíny
A kdesi v dáli mizí nepostřehnutelný pohyb smíchu...
S myšlenkou na blízkost se vymkneš ze sevření
A postavíš si sošku marností -
Tak malinkou - jen tak do dlaně.
Cestou úzkou vydáš se
Pohladíš křídla labutí a rozezníš krůpěje svých krás
Seismograf citů píše rovnou čárku...
Ten dialog tolik věčných dění vehnal ti slzy do očí
Tvé mlčení sotvakdy pohladí rozpukané smutky
A s myšlenkou na blízkost zas jednou přijdeš blíž...
(19.11.1994)