Bludným kamenem
Stát se sám sobě bludným kamenem
Nacházet po bytě vlastní dlouhé vlasy
A lehce zastřeným hlasem se ptát
Proč jsem je opustil
Proč mne opustily
Stát se sám sobě bludným kamenem
O který zakopávám.
V tom prudkém pádu je marno natahovat ruce
A vzpínat se k bodu pochopení
Jenž nebyl nikdy nalezen
Stát se sám sobě bludným kamenem
Spínačem světla, poutkem na kabátu.
Stále se potkávat a zdravit se
S laskavým hlavy pokýváním
Či ťuknutím do krempy klobouku
A pak si říci: Na shledanou!
A zapomenout okamžitě.
Následně z mysli vypustit
Jak zakázané jedy
Stát se sám sobě bludným kamenem
Poutačem, mezníkem, zákazem vjezdu.
Ručičkou hodinek
Která se ohne lehce sebemenším tlakem
Ač jinak v rytmu tiká škubavě
V rytmu sebemrskače
A v rachotu svých kroků
Stát se sám sobě bludným kamenem
Ústrkem, překážkou
Pochybností
Stát se sám sobě bludným kamenem
Zapadnout do hlíny a nechat se zvolna
Obrůst mechem
Stát se sám sobě bludným kamenem
Zanechat po sobě jen obrys v tomto světě
Mizivou stopu ne nepodobnou
Paprsku slunce v první jarní den
Stopu ne nepodobnou tichu
Stát se sám sobě sebou samým...
(14.2.1995)