Ten odliv byl opravdu dlouhý. A když už jsem se vracel, vždy mne nějaká zrádná vlna snesla o kus zpět - nebo mám napsat dál?
Maják na dohled, ale plachty prázdné, oheň pod kotlem vyhaslý, vesla zlámaná. Říká se, že poslední krok je ten nejtěžší, a mohu Vás ujistit, že to platí i o poslední mořské míli. Alespoň v případě mého návratu do věže majáku to platí stoprocentně.
Vás ale nemusí zajímat mé úsilí při překonávání protiproudů, prosolené dlaně a paluba plná mořské pěny - pro Vás snad bude důležitější skutečnost, že jsem se konečně vrátil.
Alespoň v to doufám.
P.S. A přeji příjemné čtení, protože budu dohánět, co jsem zameškal…
Již dlouho jsem nečetl tak přiléhavé vysvětlení toho, proč jsem maeror:
“Proč zpíváš o smutných věcech?” nechápala Candy.
“Protože šťastný může být každý blázen,” vysvětlil jí děda. “Ale jedině člověk se srdcem na správném místě…” - zaťal ruku v pěst a položil si ji na hruď - “může nalézt krásu ve věcech, které většinou lidí rozpláčou.”
(Clive Barker - Abarat: Magické dny, krvavé noci; BB/art 2005)