maeror blog

21. 7. 2006 - 21:59 - zařazeno do rubriky O psaní

Tak jsem se opět našel

Již dlouho jsem nečetl tak přiléhavé vysvětlení toho, proč jsem maeror:

“Proč zpíváš o smutných věcech?” nechápala Candy.
“Protože šťastný může být každý blázen,” vysvětlil jí děda. “Ale jedině člověk se srdcem na správném místě…” - zaťal ruku v pěst a položil si ji na hruď - “může nalézt krásu ve věcech, které většinou lidí rozpláčou.”

(Clive Barker - Abarat: Magické dny, krvavé noci; BB/art 2005)

- 8:59 - zařazeno do rubriky Poezie

Půjdu ti naproti III.

mám ještě sedm snů
ke kterým se ti nepřiznám
i když mi neodpustíš

mám ještě sedm dnů
než usnu na hrázi znavený horkem
pytlačící kluk

mám ještě sedm
na prstech počítaných
a tak než šestý přijede autobus
půjdu ti naproti

(20.7.2006)

20. 7. 2006 - 10:25 - zařazeno do rubriky Poezie

Půjdu ti naproti II.

Až kohout nahlas vytáhne žaluzie
Rumpálem rána z nás
Až zlatokop ve mně vyplaví
dlouhou noc do přepadu
Co dřímá kdesi vzadu
Najednou vybaví se snáz

Vrátím se k tobě
Půjdu ti naproti i boky

(19.7.2006)

18. 7. 2006 - 23:52 - zařazeno do rubriky Poezie

Půjdu ti naproti

Je léto oblé jako ty kameny
Co házím z navigace
Je léto vazké jako tma
Pod níž se vracím z práce
Soustředné kruhy vzdorují vzpomínkám
Je léto
Jsou oblé kameny i pod očima cesty
Které teď podnikám

Léto je oblé jako ty
Půjdu ti naproti
Hodím se rybám

(18.7.2006)

14. 7. 2006 - 18:15 - zařazeno do rubriky Poezie

Kamkoliv padne stín

Kamkoliv padne stín
Uvidím kousek tebe
Podám ti všechny ruce
Co ještě s sebou vláčím

Kamkoli vítr ohne se
Tvůj dech tě prozradí
V šalvěji bolest ucítím
A na to ještě stačím

Podám ti všechny dlaně
Kolik jich jenom budeš chtít

(9.7.2006)

- 18:08 - zařazeno do rubriky Poezie

Budu ti slušet

Budu ti slušet
Až vítr zafouká

Budeme slepá rentgenová fotka
Na které k sobě patříme
Sevři mé předloktí
Možná tě potkám nahoře v korunách
Budu ti slušet jako již dlouho ne

(7.7.2006)

- 18:06 - zařazeno do rubriky Poezie

Za polem

Jsem smutek za polem uprostřed léta
Jsem jako popelem unavený zrak
co patří bůhví komu
Jsem jícen večera v aleji akátů
Škrábe mi na okno
To šikmé slunce v lomu

I když se vložíš do mých ran, nemohu slíbit nic -
Jsem smutek za polem
Který jsem našel cestou domů

(6.7.2006)

2. 7. 2006 - 1:18 - zařazeno do rubriky Poezie

Vzpamatovávání se

věnováno 2S

Bloudíme spolu mimochodem
Cítíme pod sebou
Všechen ten odečtený čas
A na tu stranu napadáme

Svázáni přímou řečí
Nesmíme navzájem
Už ani dorovnat

(2.7.2006)

≈ zaznamenává maeror
[maeror od r. 1994]