Usebrání
Jsem rád, že jsem se konečně dokopal k aktualizaci poetického úvaziště, již dlouho chátralo. Zatímco v blogu se objevuje velká část z toho, co píši, do úvaziště se snažím propustit pouze ty básničky, za kterými si opravdu stojím (byť mnohým - převážně těm historickým - bych už dnes pustil žilou).
Jinak ale trávím většinu času v zadumání, z něhož mne vytrhl jen třídní sraz po dlouhých letech, aby mne do něj poté ještě více ponořil.
Ale jsem stále na majáku. Jenom se musím znovu nadechnout.