Ti dva se líbali docela náruživě. Básnická licence by mi velela napsat cosi o tom, že si v tom zaujetí nevšímali vody z tajícího sněhu, která jim zaplavovala přízemní partie, ale je pravda, že slunce se dnes docela snažilo, takže prostředek chodníku byl až na zavlhlý kačírek čistý. Najednou jí zazvonil mobil, což pochopitelně polibek (k jeho zjevné nelibosti) přetrhlo. Dívka dotelefonovala, ale líbat už se ta dvojice znovu nezačala (i když myslím, že on by pokračovat chtěl).
Inu, i na takové situace naštěstí čeština pamatuje - když to shrnu, tak těm dvěma zkrátka odzvonilo…
V roce 1996 se mi v jednom zapadlém plzeňském knihkupectví dostala do ruky dvojice útlounkých knížek. Po prvním ohmatání mne zaujaly nejen cenou (10,- respektive 15,- Kč), ale i obsahem. Nakonec jsem si Armor i Náměstí zázraků odnesl. Tak jsem se seznámil s Karlou Erbovou.
Když jsem se dozvěděl, že právě ona byla letos nominovaná na cenu Magnesia Litera za poezii, udělalo mi to radost hned ze dvou důvodů. Oba dva jsou sice poněkud ješitné, ale vy mi to jistě odpustíte – já už si to koneckonců odpustil také. Nuže - těší mne, že jsem tehdy sáhl správně, že jsem nevylovil jalová slova, ale básně, které jsou i podle jiných navýsost dobré. A druhé drobné potěšení mám z toho, že nemusím nyní moudře pokyvovat hlavou a teprve Karlu Erbovou doopravdy objevovat, že už mám náskok, protože pro mne to není ocenění nějaké cizí spisovatelky, ale mé dlouholeté známé.
A mimochodem - na Literu pro objev roku byla nominovaná i Hana Hadincová, se kterou se můžete setkat i na Wagonu.
Přímý přenos ze slavnostního předávání cen 24. dubna 2006 pak lze sledovat od 20:00 hod na programu ČT2.
Básník musí umět psát.
Dobrý básník musí umět škrtat.
Abych to možná trochu rozvedl: s trochou praxe, píle, zručnosti a nadání může dobrý text napsat skoro každý. Autor je ale zhusta opojený vlastními slovy, a tak jen obtížně rozlišuje, která jsou dobrá, která jsou podstatná. Otcovský (mateřský) pud funguje i u psaní - ať již jsou básně jakékoli, jsou to pořád naše děti. A vlastním dětem člověk odpustí ledacos.
Jenomže nejplodnější (a z hlediska sadaře tedy nejlepší) není jabloň rozkošatělá, ale ta správně prořezaná.
Takže pilu pěkně pevně do ruky a řezat! Ne všechno bez rozmyslu, ale beze strachu a s otevřenýma očima.
Koneckonců - je přece předjaří.