Konec roku…
Konec roku…
Věci zpod stromečku se zvolna zařazují mezi přečtené, okoukané, onošené či jinak užité dary let předchozích, na stolech zničehonic nalézáme kroužky po skleničkách nebo hrnečcích, ze svátečních ubrusů se střídavými úspěchy dolujeme zapitý vosk. Jablka ve sklepě se scvrkla jako dvě hlášené sedmy v ruce nezkušeného mariášníka. Zelená a červená. Najednou zjišťujeme, že celé to dlouhé očekávání, chystání a těšení se se během pár hodin také stalo minulostí. Nezbylo nic, ani o letopočet se člověk nemůže opřít.
Konec roku…
A přitom je to půlnoc jako každá jiná, ručičky na hodinách se nezalomí, nebe se neotevře, nic důležitého se v mém životě nezmění. Až se sousedi uklidní, zbude zase jenom to tiché nic, do kterého se budu moci dívat.
Na cestu k novému jitru si budu přát (krom těch základních, pochopitelně) pro sebe pouze dvě věci:
- abych se oprostil od touhy psát dobré básně
- abych psal dobré básně
A Vám přeji, ať je ten nový rok co možná nejhezčí.